Vznik mohutné a hluboce zakotvené karlovarské zřídelní struktury je podmíněn složitou geologickou stavbou území v širokém okolí Vřídla a jeho tektonickou expozicí. Toto území, charakteristické vývěry termy a plynného oxidu uhličitého, je součástí oherského riftu, tedy významné příkopové struktury s mladým vulkanismem, ztenčenou zemské kůrou a anomálním tepelným tokem. Směrné zlomy riftu umožňují v oblasti Karlových Varů výstup proplyněné a silně mineralizované termy z hlubších částí zemské kůry a plynu ze zemského pláště. Infiltrační území termální vody tvoří několik set km2 přilehlých pohoří. Uvolňování oxidem uhličitým bohatých fluid probíhá v hloubkách cca 30 – 60 km pod povrchem, separace CO2 se odehrává v úrovních cca 21 – 29 km. Hypocentra zemětřesení známých ze sz. české části riftu se nacházejí v zemské kůře v hloubkách kolem 6,5 km.
Vývěry karlovarské termy a zřídelního plynu jsou prostorově vázány na zhruba 1 700 m dlouhou a cca 150 m širokou vývěrovou zónu. I mimo tuto úzkou vývěrovou zónu však lze nalézt indicie postvulkanické a neotektonické aktivity ovlivňující místní přírodní poměry lázeňského místa. Dominantní role hlubokých poruch zemské kůry pro výstup minerální vody a plynu byla mnohokráte potvrzena geofyzikálním měřením a průzkumnými vrty. Ve vnitřním území lázeňského místa je v současnosti dokumentováno přes 80 aktivních větších i menších soustředěných výronů termální vody. V tomto počtu nejsou zahrnuty divoké výrony v řečišti Teplé a ve sklepeních domů v ul. Tržiště, Lázeňská, Vřídelní aj.
Prameny a jejich chování jsou sledovány metodami režimního měření zdrojů termy i plynného CO2
Jsou to měření a pozorování jejich fyzikálních, fyzikálně-chemických, chemických a mikrobiologických parametrů, sledování vnějších přírodních i antropogenních vlivů typu meteorologických měření a seismické aktivity zájmového území apod. Režimní měření – byť v jednoduché podobě – byla v Karlových Varech zahájena již v r. 1776.
Dále jsou v Karlových Varech prováděna další, vysoce specializovaná měření, jejichž těžiště leží v oblasti atmogeochemické a geofyzikální. Tato měření přinesly v minulých letech nové, často překvapující poznatky, které se týkají charakteru vývěrové zóny, tedy prostoru s vývěry termální vody a zřídelního plynu. Je zřejmé, že poměry v bezprostředním i vzdálenějším okolí těchto vývěrů jsou do značné míry ovlivněny výnosem látek po zlomových poruchách a to nejen ve formě prvků a jejich sloučenin rozpuštěných v termální vodě, ale i látek v jiných formách. Koncentrace těchto vystupujících látek v nejnižších částech atmosféry ovlivňuje mikroklimatické poměry nejen v údolí Teplé zhruba od pramene Štěpánka po Sadové prameny, ale i poměry v okolních svazích a v lázeňských lesích.
Atmogeochemická měření prováděná v Karlových Varech již řadu let prokázala poměrně významné koncentrace různých kationtů (např. K+, Na+, Ca2+, Mg2+, Fe2+, Zn2+) i aniontů (např. Cl– a SO42-) v atmosférickém vzduchu nad pramenními vývěry a rovněž jejich proměnlivost s časem (danou zřejmě vlivem slapových, seismických a neotektonických faktorů). Zkoumán je rovněž souvislost se zemětřesnou aktivitou území.
Na základě vyhodnocení nových krátkodobých i dlouhodobějších měření lze potvrdit, že celkový význam značně anomální přítomnosti zlomových struktur v lázeňském centru Karlových Varů je pro živé organismy vyšší, než bylo dosud uvažováno. Horninové prostředí a jeho hlubší poruchy v podobě zlomů netvoří z hlediska lidského zdraví pouhé pasivní prostředí. Z geosféry jsou zde do troposféry vynášeny mj. i biologicky významné prvky a stávají se tak součástí lokálního bioklimatu.
Velmi zajímavou se v tomto pohledu na zlomové struktury jeví rovněž skutečnost, že na výrazných poruchách zemské kůry i mimo vývěrovou zónu zřídelní struktury, kde je výnos látek logický a očekávaný, se např. lesní porosty vyvíjejí zřetelně odlišně od míst takto nepostižených. Na experimentálních lesních porostech bylo ověřeno, že vlivy látek produkovaných geologickými strukturami se promítají do změn ve tvorbě tzv. izoenzymů. Lázeňské lesy, protkané již po staletí desítkami kilometrů značených tras, tak v tomto pohledu poskytují vysoce atraktivní místa pro procházky s vysoce pozitivním dopadem na lidské zdraví. Význam tzv. terénních kúr, doplňujících kúry pitné a koupelové, by měl být proto vyzdvihován a dále zkoumán. Pěší túry, ideálně pak např. v podobě chůze s holemi typu nordic walking, by měly být zařazeny do léčebného programu každého lázeňského klienta.
Význam přírodního prostředí prokázala i další měření; např. měření výstupu radonu (222Rn) na některých zlomových strukturách v Karlových Varech (např. na zlomu u Mlýnského pramene), prokázala vysoce anomální koncentrace tohoto plynu.
Vysoká koncentrace lehkých atmosferických iontů, převyšujících hodnotu 1000 i.cm–3
V rámci orientačního bioklimatologického výzkumu prostředí byly v centru naší zřídelní struktury zjištěny vysoké koncentrace lehkých atmosférických iontů, převyšující hodnotu 1000 i.cm-3 s koeficientem unipolarity (poměr kladně a záporně nabitých částic) blížícím se 1. Oba tyto parametry jsou z hlediska lidského zdraví považovány za významný pozitivní biogenní faktor. Uvedené koncentrace nad 1000 i.cm-3 byly až dosud v bioklimatické literatuře předpokládány pro horské polohy nad 1200 m n.m. Přírodní prostředí lázeňského centra Karlových Varů, a to nejen prostor kolem samotného Vřídla, je tak velmi významně obohaceno oproti jiným místům.
Ve výzkumu výnosu látek na zlomech zemské kůry a návazných efektů, jimž jsou vystaveni návštěvníci lázeňského místa, pokračuje Institut lázeňství a balneologie v Karlových Varech. Význam pobytu v kolonádních prostorách (zejména při pitných kúrách), vybudovaných v minulosti intuitivně právě na takových zlomech a význam pohybu člověka v okolí termálních pramenů a v okolních lesích, je nezpochybnitelný. V bohaté karlovarské lékařsko-historické literatuře lze nalézt zmínky o tom, že pitné kúry praktikované mimo lázeňské místo nejsou účinné.
Léčení minerálními vodami, v Karlových Varech zaměřené na nemoci zažívacího traktu a nemoci výměny látkové, je jedním z nejstarších způsobů léčení. V místě, v nichž tyto vody vyvěrají, dochází zcela evidentně k úspěšnému procesu léčení. Při hodnocení léčebného efektu však nelze oddělovat pozitivní účinky minerální vody či jiného léčivého zdroje ze synergických účinků přírodního prostředí lázeňského místa jako celku. Vracíme se tak k pojmu anima loci, duše místa.
T. Vylita, 20.05. 2020 | Institut lázeňství a balneologie, v.v.i.
